Jméno: Meira
Příjmení: Salvatore
Věk: 22
Povolání: Mistr na Ledohradský univerzitě
Rasa: Dunmer
Schopnosti: Magie: Vyvolávání a Proměny
Zbraň: Bojová hůl, která slouží k fyzickému boji. Hůl nemá žádné magické schopnosti.
Organizace: Ledohradští mágové
Bydliště: Ledohradská univerzita
Povaha: Meira byla během studia na univerzitě dosti tichá dívka, jelikož se nejvíce soustředila jen na studiu a z ostatníma studenty se nezaplétala, jelikož by se pak nemohla soustředit na studiu. Meira je ovšem velmi veselé, hravé, milé a přátelské povahy. Což jí možná od ostatních dunmerů o dost liší, kteří bývají odtažití, chladní, vážní, nedůvěřiví a pohrdaví vůči ostatním rasám. Ovšem Meira tyto vlastnosti nemá, spíše jimi opovrhuje, tvrdí, že všichni si jsou rovni a že nadřazenost je jen pouhá hloupost. Mnozí dokonce tvrdí, že za tu veselou stránku se jen schovává, což není vůbec pravda.
Něco o postavě: Společně se svým starším bratrem Alcarnnonem vyrůstala v severních ledových horách Temrielu, tím nejchladnějším místem celé země je právě tato Skyrimská oblast. Už od mala se začala zajímat o magii, nejspíše to pochytila od bratra, které ho vždy pozorovala, když dělal ty své experimenty s magií. Nejvíce jí zaujala magie vyvolávání, která jí zaujala díky možnosti oživovat mrtvé, nejspíše jí zaujala nekromancie sama o sobě, jelikož, když mohla tak právě se zajímala o nekromancii. Když její bratr odešel na Ledohradskou univerzitu rozhodla se, že bratra bude následovat. Ovšem než tak učinila, rozhodla se že nějaký ten rok stráví trénování právě magie vyvolávání. Po dvou letech odcestovala na Ledohradskou univerzitu, kde úspěšně splnila přijímací test a tak dostala na této univerzitě šanci studovat, tím, ale její cíle nekončili, rozhodla se, že jejím cílem bude se stát jedním z mistrů na této univerzitě. Celé tři roky studovala a trénovala magii a po třech letech se úspěšně stala jedním z mistrů na univerzitě. Během studia se také začala zajímat i o další magii a to o magii proměn, kterou studuje právě krátce, jelikož se nejvíce zatím věnovala magii vyvolávání a nekromancii.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Jméno:Shannon
Příjmení:--
Věk:26
Povolání: Osobní stráž Jarla z Markathu
Rasa:Nord
Schopnosti: Perfektně ovládá boj s lukem, ale i velmi dobře zvládá boj s jedno-ručními a obou-ručními zbraněmi.Z většího měřítka ovládá i dobře magii obnovy a ničení, ovšem magii moc často nevyužívá.
Zbraň: Luk a dvě dýky. Může být viděna i s obou-ručním mečem, nebo s dvěma jedno-ručními
Organizace: --
Bydliště: Vlastní dům v Markathu.
Povaha: Na první pohled se zdá, že je přísné, klidné, vážné a chladné povahy, ale nenechte se zmást zdáním, Shannon je spíše té přátelské a milé povahy. Shannon je Jarlovi oddaná a věrná, jelikož mu dluží za záchranu jejího života, tak je rozhodnutá mu ten dluh splatit, že ho bude chránit vlastním životem.
Něco o postavě: Dětství, slovo které neznala a nikdy nepoznala. Domovem jí byla ulice, otcem stříbrný měsíc a matkou noční obloha. Už od mala se musela sama o sebe postarat, nejspíš by to nepřežila nebýt podobných dětí sirotků z kterých se ve velkých městech tvořily party. Starší se pomáhali starat o mladší, kradli jídlo a věci co potřebovali na holé přežití. Byl to krutý život, ale pořád to byl život. Život dětských nadějí a tužeb po lepším, který každým rokem s věkem sílil. A tak chtěli stále víc..Začali být drzejší až je jako mladé uličníky jednou těžce potřela městská hlídka. A tak zůstala zase sama, naučila se nikomu nevěřit a zlepšila se i poměrně v kradení. Až jednou narazila na oběť, která se bránila a ona aniž by si uvědomila jak neznámého muže nakonec zabila. Poznamenalo jí to, ale jíst musela. A tak kradla a když bylo potřeba bila se i o svůj holý život a pár drobných které jí ho měli na pár dní zajistit. Brzy jí souboje začaly bavit a schválně se rozhodla si vybírat takové oběti, které vypadají že si její krádež nenechají líbit. Brzy se její pověst poměrně zvětšila a zalíbila se jednomu starému muži ze zlodějského podsvětí. Začal jí učit a nejspíš s ní měl tajné plány a brzy by propadla cechu zlodějů a vrahů nebýt jedné večerní příhody. Tenkrát se pozdě v noci po její jedné vydařené šichtě strhla v hostinci rvačka. Pár ozbrojenců bez varování napadl neozbrojeného muže. Vrhl po nich stůl a bránil se židlí, ale ke svému meči položeném u pláště přes židli se dostat nemohl. Měl vážný pohled, nebál se smrti a bojoval. Něco v ní jí říkalo že je to velmi hloupý nápad plést se do toho, ale aniž by sama věděla proč, srazila váhou svého těla jednoho muže na stranu, rukou popadla meč a hodila mu ho. Pak se vše změnilo, muž snadno odrážel útoky a jednoho žoldáka zabil zatímco ona bojovala s jedním na podlaze. naštěstí někdo zavolal stráže a všechno skončilo, všichni se rozprchli. Brzy na příhodu zapomněla, ale jednoho dne po pár měsících odpočívala po úspěšném vyloupení obchodu s několika neotřelými "kolegy" ve své skrýši. Štěstí jí však nepřálo jako jindy a někdo je prásknul a tak je po krátkém odporu dostala hlídka, žádné dlouhé okolky a šup na špalek. Tak zněl ortel, jí si nechali naposledy. Zrovna když se pohledem loučila se světem, projížděl kolem na koni nějaký průvod. Muž v jeho čele na ní pohlédl a poznal jí, ona jeho zpočátku ne. Zvedl ruku a vojáci z jeho doprovodu násilně přerušili popravu, místní stráž neměla šanci a dobrovolně ustoupili stranou. Byl to samotný Jarl města Markath, muž který byl zde na zapřenou, muž kterého zachránila a on jí nyní život vrátil. Přikryl jí vlastním pláštěm a vzal sebou, od té doby se její život rapidně do základů změnil. Už nebyla sama, měla domov, měla někoho kdo jí přijal a chránil.
